Tak nějak mám pocit, že to jaro není dost rychlé. Já vím, stačí se dobře dívat a je jasné, že dělá co může a že tam co včera nebyl snad ani lísteček, se z těžké a hutné hlíny klube na svět poupě a že když se člověk nadechne cítí, jak voní a když se zaposlouchá slyší, že ptáci zpívají a že právě kolem proletěl čmelák aaa… Někdy jen člověk zapomene, jak důležité je se jen dívat, naslouchat a prostě jen tak dýchat. O to všechno se snažím, ale přeci jen je ve mně nedočkavost. Těšení se na všechny ty barvy a víc slunečních paprsků. Dnes už jsem nevydržela a vyrazila pro pár kytiček do květináčů. Osázela jsem zatím, jen jeden u vchodu, to aby tam těm mým novým ušákům bylo veselo 🙂
Ušáky jsem vyráběla včera ze špalků, ve stejném duchu, jako jsem dělala před vánoci anděla zde
Zajíc ze špalku
Na výrobu jsem použila:
špalek na tělo
hřebík bez hlavičky na krk
na hlavu polystyrenovou kouli, gázu a sádru
na křídla karton, gázu a sádru
na mašle listy z okrasných trav ze zahrady
Mějte krásné dny a veselé jaro!
D.
