Lupiny, lupiny a zase lupiny… Už když jsem byla malá holka obdivně jsem obcházela meze a louky, kde jich bylo nespočet a trhala je mamince do vázy. Jejich omamná vůně zaplavila během chvilky celou místnost. Pamatuju si odstíny růžové a fialové. Považovaly se za plevel a v zahradách jsem je moc nevídala. Dnes je vidět v pankejtech a na mezích hlavně modro-fialová, ale já toužila po těch barvách co jsem si v náruči nosívala domů. Když jsem už měla vlastní zahradu, koupila jsem si nekřesťansky drahou růžovou lupinu, kterou jsem nechala dozrát až do bobů a všechny semínka poctivě vyloupala a příští jaro rozhodila do záhonu. Pak jsem semínka porůznu směňovala a dostávala a barev se mi už v záhonech prostřídalo nespočet. Barvy netřídím, o to větší je každé jaro překvapení jakou barevnou kompozicí se záhony rozehrají.
Moje milované lupiny
Krásné, rozkvetlé dny mějte!
D.
