Největší radost mám, když se mi podaří vymyslet něco, co nelze jen tak koupit. Ještě větší když vidím, že udělá opravdovou radost a překvapí a pak mám prostě radost, že je radost. Tentokrát to bylo hned dvakrát a to dokonce pro manžela, pro kterého se mi dárky vymýšlí těžko. Už někdy v říjnu mě napadl první dárek. A to, vlastnoručně navržené razítko na nespočet knih v manželově knihovně a opravdu bylo číslem jedna. V těsném závěsu byla manželem vyfocená fotka vitráže z našeho výletu do kláštera Montserrat ve Španělsku, vytištěná na plátno.
Třeba Vás budou inspirovat na příští Vánoce.
Mějte krásné dny!
D.
